Notícias

h1Soucit se sebou samým je starost o sebe a nechtít, abyste trpěli/h1pNeff: Znamená to chovat se k sobě se stejnou laskavostí, péčí a soucitem, jako byste se chovali k těm, na kterých vám záleží – ke svým dobrým přátelům, ke svým blízkým./ppJednou složkou je sebelaskavost, která je svým způsobem nejzřetelnější. Znamená to ale také uznání společné lidskosti – jinými slovy pochopení, že všichni lidé jsou nedokonalí a všichni lidé mají nedokonalé životy. Někdy, když selžeme, reagujeme, jako by se něco pokazilo – že by se to stávat nemělo. “Neměl jsem selhat, neměl jsem mít tento problém v mém životě.” A ten pocit, že „tohle by se nemělo dít“, jako by všichni ostatní na světě žili dokonale šťastné, bezproblémové životy.!–more– Tento typ myšlení skutečně způsobuje mnoho dalšího utrpení, protože lidé se cítí izolovaní a odděleni od zbytku lidstva./ppTakže, když máme soucit se sebou samým, když selžeme, není to „chudák já“, je to „no, každý selže“. Všichni bojují. To je to, co znamená být člověkem. A to skutečně radikálně mění náš vztah k neúspěchu a obtížím. Když říkáme, quot;Oh, to je normální, je to součást toho, co to pro člověka znamená,quot; která otevírá dveře k růstu ze zkušenosti. Pokud máme pocit, že je to nenormální, nemělo by se to dít, pak se začneme obviňovat./ppSebe-soucit také znamená všímavost. Abychom měli soucit se sebou samým, musíme být ochotni obrátit se a uznat své utrpení. Obvykle to nechceme dělat. Chceme se tomu vyhnout, nechceme na to myslet a chceme jít rovnou do řešení problémů./ppA ve skutečnosti bych tvrdil, že sebesoucit také poskytuje pocit vlastní hodnoty, ale není spojen s narcismem, jako je sebeúcta. Není to spojeno se sociálním srovnáváním, jako je sebeúcta, a není podmíněné, protože máte sebesoucit, když selžete i když uspějete. Pocit vlastní hodnoty, který pochází z laskavosti k sobě, je v průběhu času mnohem stabilnější než pocit vlastní hodnoty, který pochází z pozitivního posuzování sebe sama./ppKhazan: Co by si řekl někdo, kdo zažil velký neúspěch, kdyby byl sám se sebou soucitný?/ppNeff: Hodně o tom píšu ve své knize, protože mému synovi byl diagnostikován autismus. Teď je mu 14. Ve své knize mluvím o tom, že díky bohu jsem měl za sebou mnoho let praxe sebesoucitu, protože okamžitě, když se to stalo, jsem věděl, co musím udělat. Namísto toho, abyste se zabývali otázkou „jaký typ terapie, jaký typ léčby?“ Věděl jsem, že musím uznat, že to pro mě bylo těžké, že to bylo emocionálně bolestivé. Musel jsem opravdu myslet na to, abych byl k sobě laskavý, starostlivý a chápavý, nechal jsem se cítit, ať už se objevují jakékoli pocity, ať už jsem si myslel, že bych je měl mít, nebo ne./pSebehodnota, která pochází z laskavosti k sobě, je mnohem stabilnější než ta, která pochází z pozitivního posuzování sebe sama.pVzpomínám si, jak jsem jednou byl na hřišti a tam byly všechny ty matky se svými dětmi a všechny se smály a komunikovaly, a můj syn byl někde v rohu a neinteragoval. Začal jsem jít cestou sebelítosti. Víte, „proč já, proč já…“ Ale když jsem si vzpomněl na obyčejnou lidskost, měl jsem tento velmi silný zážitek, kdy jsem si vzpomněl, počkej, možná tyto matky neřeší autismus, ale každá z těchto matek bude mají problémy se svým dítětem v té či oné formě. Možná problém s duševním zdravím nebo fyzický problém, nebo možná budou mít velmi konfliktní vztah. Jakmile jsem přešla z „chudák já“ na „to je to, o čem mateřství je – máme problémy s našimi dětmi a stejně je milujeme“, skutečně to radikálně změnilo můj vztah ke svým vlastním emocionálním potížím. Díky tomu bylo mnohem snazší se vyrovnat./ppKhazan: Všiml jsem si, že to funguje pro romantické vztahy, pro vzhled těla… v jakých různých kontextech to funguje?/ppNeff: Jedním z nich je zvládání a odolnost. Mnoho lidí si myslí, že sebesoucit je slabý. No, není. Například existuje nějaká práce s bojovými veterináři na úrovni jejich soucitu se sebou samým – jsou vnitřním nepřítelem nebo vnitřním spojencem? Veterináři, kteří byli vnitřním spojencem místo vnitřního nepřítele, se s tím vyrovnávají mnohem lépe a je u nich mnohem méně pravděpodobné, že se u nich rozvinou příznaky PTSD. Pomáhá lidem vyrovnat se s rozvodem, bolestí, věkem./ppVelkou věcí, které spousta lidí prostě nemůže uvěřit, je to, že zvyšuje motivaci. Lidé, kteří jsou více soucitní sami k sobě, když selžou, méně se bojí selhání. Existovala studie, která pomáhala lidem být více soucitní ohledně neúspěchu [v testu], později, když měli možnost učit se na druhý test, ve skutečnosti studovali déle než lidé, kterým nebylo řečeno, aby byli soucitní. Protože v podstatě vytváří prostředí, kde je bezpečné selhat, takže soucitní lidé mají často větší pravděpodobnost, že to zkusí znovu. Mají také větší sebevědomí, protože se neustále neškrtí./ppExistuje určitá práce na fyzickém zdraví, která ukazuje, že sebe-soucit je spojen s lepší imunitní funkcí. Studie ukazují, že stabilizuje hladiny glukózy u pacientů s diabetem, další studie se zaměřuje na délky telomer – je to spojeno s delšími telomerami. [Sebesoucitní] lidé jsou zdravější, lépe se o sebe starají, častěji cvičí a dobře jedí, častěji chodí k lékaři. Soucit se sebou samým je starost o sebe a nechtít, abyste trpěli./ppKhazan: Jedním z vašich zjištění je, že muži mají větší soucit se sebou samým než ženy. proč tomu tak je?/ppNeff: Je to velmi malý rozdíl, ale je konzistentní: Ženy mají tendenci být méně soucitné než muži. Nyní provádíme výzkum zaměřený na orientaci na genderové role a androgynní ženy – ženy, které kreslí stejnou měrou na své mužské i ženské stránce – mají přesně stejnou úroveň soucitu se sebou samým [jako muži]. Zdá se, že jsou to ženské ženy… když se nad tím zamyslíte, když se skutečně ztotožňujete s normami sebeobětování, „vždy bych měla uspokojovat potřeby druhých“, mnoho z těch problémů, které pramení z identifikace s tradiční ženský stereotyp. Zdá se, že oni trpí více. Jsou to nová data, ještě jsem je nezveřejnil, jsou docela zajímavé, ale dává mi to smysl. Ženám se říká, že by se o sebe neměly starat; že by měli být vždy zaměřeni navenek a href=”https://recenzeproduktu.top/cardiol/”https://recenzeproduktu.top//a./ppKhazan: Existuje však riziko, že si dokážete odpustit příliš mnoho?/ppNeff: To je další překvapivé zjištění. Lidé, kteří jsou soucitnější sami k sobě, mají větší pravděpodobnost, že převezmou osobní odpovědnost za ubližování druhým a budou se častěji omlouvat. Když je bezpečné udělat chybu a máte prostředky na to říct: „Nemůžu uvěřit, že jsem to řekl…“ Sebe-soucit vám dává prostředky, abyste to uznali a viděli sami sebe jasně, protože to neříkáte. Jste hrozný člověk, jen říkáte: “Páni, byl jsem mimo.” A to vlastně zvyšuje vaši schopnost převzít zodpovědnost a omluvit se./ppMožná si myslíte, že všechny tyto obavy zaháním, ale výzkum je nyní docela jasný. Všechny naše obavy ze soucitu se sebou samým jsou do značné míry založeny na mylných představách. A výzkumy ukazují opak. Sebe-soucit vám pomáhá být motivováni, pomáhá vám převzít odpovědnost. Není to samolibé, není to sobecké, vede to k lepším vztahům. Považuji za docela pozoruhodné, kolik výzkumů tyto myšlenky podporuje./ppKhazan: To je skvělé. Jak to tedy pěstovat, když nejste přirozeně soucitný člověk?/ppNeff: Jeden z nejjednodušších způsobů je, quot;Co bych řekl blízkému příteli, na kterém mi v této situaci záleželo?quot; Takže většina z nás má mnohem více zkušeností být soucitný k ostatním než k sobě./ppDalším, o kterém mluvíme, ve skutečnosti, věřte nebo ne, je fyzický dotek. Fyziologický systém soucitu je spouštěn třemi hlavními spouštěči, což je fyzické teplo, jemný dotek a uklidňující vokalizace (zvuk ááá), takže je úžasné, co můžete udělat gestem. Víš, dej si ruku na srdce nebo něco, co tě podpoří. Dojde k tomu, že se vaše fyziologie zklidní a pečovatelský systém se aktivuje a pomůže vám laskavějším způsobem usnadnit rozhovor se sebou samým. Vždycky říkám lidem, ano, je to citlivé, ale nepodceňujte to, protože jsme savci na konci dne./ppKhazan: Jedním z důvodů, proč je pro mě těžké si to představit, je ten, že si prostě nemyslím, že to říkají přátelé, když se jejich přátelé pokazí? Myslím, že přátelé spíše řeknou: „Ach, ve skutečnosti to nebylo tak špatné“ nebo „ten člověk si to zasloužil“. Spíše minimalizovat, než přiznat přítelovo provinění./ppNeff: Myslím, že to je dobrý nápad. Myslím, že v některých ohledech by rodič mohl být lepším příkladem, protože rodič skutečně investuje do blaha svého dítěte. A rodič opravdu chce zajistit, aby dítě vyrostlo a nedělalo věci, které mu ublíží./ppLidé mají snazší přístup k jazyku, když přemýšlejí o tom, jak zacházejí s přítelem, protože jsou v tom mnohem zkušenější. Ale znovu, ta všímavost tam musí být. Pokud se soucit používá k tomu, aby řekl: „Ach, to není velký problém“, pokud neuznává velký problém… musíte si být vědomi, když používáte soucit se sebou samým, že ho nepoužíváte v záludnosti. způsobem nebo povrchním způsobem, aby bolest zmizela a předstírali, že problém není, když ve skutečnosti nějaký je. Musíte plně uznat, že je zde problém, došlo k chybě. A jakmile to uděláte, zarámování do širší soucitné perspektivy vám pomůže to současně uznat, doufejme, že udělat nějaké uzdravení a jít dál./ppAbych v noci usnul, musím provést rituály před spaním. Musím marinovat v produktech péče o pleť přes noc od hlavy až k patě. Jedna (ale pouze jedna) z mých nohou musí být zaháknuta kolem boční strany mých krytů, aby mě upozornila na přítomnost monster. Musím ležet na břiše, s jednou rukou složenou pod hlavou mezi mnou a polštářem. Nejen, že vzduch v místnosti musí být mrazivý, ale musí foukat přímo na mě./ppVětšina lidí bude pravděpodobně dodržovat alespoň jeden idiosynkratický spánkový zvyk. Přítomnost ventilátoru je běžná. Někteří lidé jsou tak připoutáni ke konkrétnímu polštáři, že ho přenesou přes letiště. Jiní jsou mrtví a mají prsty na nohou viset z matrace. Někteří dospělí se s plyšákem stále mazlí. Tento inventář zvláštností před spaním jsem začal dělat poté, co se mě někdo zeptal, zda mohu vysvětlit, proč se její tvář v noci vždy musela dotýkat její dětské přikrývky./ppVyžadovat konkrétní umístění prstů na noze nebo sortiment polštářů může znít hloupě, ale pokud jste přesvědčeni, že tyto rituály potřebujete, pak jejich absence může ovlivnit vaši schopnost usnout, rušit někoho, s kým spíte, poškodit váš pracovní výkon a zamotat si život. . Klinické poruchy spánku, jako je nespavost nebo apnoe, postihují až 70 milionů Američanů a 60 procent dospělých v zemi uvádí, že mají problémy se spánkem každou nebo většinu nocí. Výstřednosti před spaním nemusí mít zjevnou souvislost s tak rozšířenými potížemi, ale mohou hrát tiše klíčovou roli. Pro většinu lidí je zcela neprůhledné, jak se dostali k vytváření záznamů na svém vlastním nočním kontrolním seznamu, a proto je jejich vyplnění tak zásadní./ppJedním z největších faktorů při vytváření spánkových rituálů je pohodlí. „Je to o tomto sestupu do spánku a usazení se na pohodlné místo a tu noc co noc se začnete replikovat,“ říká Dianne Augelli, expertka na spánkovou medicínu z Weill Cornell Medicine a New York-Presbyterian Hospital. Lidé mají tendenci vracet se k okolnostem spánku, které fungovaly v minulosti, i když si neuvědomují, že to je to, co dělají, a neuspokojují žádnou skutečnou fyzickou potřebu./ppJiné návyky mohou být uspokojování fyzických a psychických potřeb, které jsou méně zřejmé. “Naše ruce a nohy budou mít tendenci se zahřívat a teplota našeho těla se ochladí, když upadáme do spánku,” říká Augelli. “Potřebujeme ochladit základní tělesnou teplotu, abychom pomohli zahájit spánek.” Říká, že mnoho lidí, kteří mají přísná pravidla vytahování nohou z pokrývek nebo nošení ponožek do postele, se snaží regulovat teplotu celého těla. Totéž platí pro lidi, kteří chtějí mít poblíž ventilátor, což má další výhodu v tom, že pomáhá přehlušit rušivé zvuky – dalšího nepřítele spánku, i když se v noci úplně neprobudíte, abyste si toho všimli./ppAugelli poznamenává, že důsledky narušení hluboce zakořeněných zvyků lidí se značně liší v závislosti na jednotlivci. U některých lidí může jednoduše neschopnost nakonfigurovat si polštáře podle preferencí spustit stresovou řetězovou reakci. “Pokud jsme frustrovaní nebo úzkostliví z usínání, ve skutečnosti jsme aktivnější a bdělejší,” říká Augelli. “Vždy chceme být všímaví a mít zdravé spánkové praktiky a udržovat příjemné prostředí pro spánek, ale nechceme na spánek příliš tlačit, protože to se může skutečně obrátit.”/ppAugelliho vysvětlení začarovaného kruhu úzkosti ze spánku a nespavosti se rychle soustředilo na něco, čemu jsem nikdy nerozuměl. Když se dívám na film na pohovce, mohu snadno usnout, aniž bych uspokojil jakýkoli ze svých spánkových rituálů. Zřejmě je to proto, že když jsem ve svém obývacím pokoji, nemyslím na spánek ani se ho nesnažím dosáhnout. Rituály mohou být užitečné při přípravě mysli na spánek, ale Augelli poznamenává, že potřeba je udržovat může být také stresující, zejména v neznámém prostředí. Být si vědom toho, jak moc chcete usnout, patří mezi největší a nejčastější překážky skutečného spánku./ppSusan Malone, profesorka ošetřovatelství na New York University, říká, že lidé se špatným odpočinkovým režimem často vynakládají příliš mnoho úsilí na to, aby usnuli. Pro boj s tímto cyklem úzkosti doporučuje něco, co by mohlo znít neintuitivně: „Říkáme lidem, že pokud do 15 minut neusnete nebo se probudíte a jste vzhůru v noci, vstaňte z postele,“ řekla. vysvětluje. “Snažíme se vytvořit velmi silné spojení mezi postelí, ložnicí a spánkem.” Malone také nedoporučuje zdřímnout si a spát o víkendech, pokud se snažíte zbavit špatných spánkových návyků, protože když se necháte plně a hluboce unavit, pomůže to vašemu tělu překonat očekávání a rituály se uklidnit./ppMnoho spánkových rituálů je neškodných, ale problémy mohou začít, když je smysly pro psychické a fyzické pohodlí lidí táhnou různými směry. Když jsem Augelli dal svůj seznam preferovaných prostředí a pozic, slyšitelně zasténala. Břišní spánek není pro vaše záda příliš dobrý a je asi samozřejmé, že mít jedno z mých ramen v maximálním vytažení po třetinu mého života by mohlo způsobit určité problémy. Moje psychologické preference mi momentálně nezpůsobují žádné nepohodlí, ale jsem stále relativně mladý./p